Jste letos poprvé porotkyní v soutěži Žena roku a už brzy poznáte finalistky. Na co se nejvíce těšíte?
Těším se na silné příběhy a všechny ženy, které se díky hlasům dostanou až do finále. Dokonce jsem zjistila, že jednu ze soutěžících znám. Má za sebou velmi silny´ příběh. Provázela na smrt svou i moji kamarádku, takže vím, co emocí a skutků za tím vším je. Ale podobně fascinujících žen bude v soutěži jistě víc.
Ano, je tam i dost žen, které zvládají kariéru i rodinu. Co si myslíte o tom, že dnešní ženy dokážou téměř všechno?
Také patřím k ženám, které zvládnou všechno, ale už začínám dělat v tomto směru vědomá rozhodnutí a spoustu věcí již sama zvládat nechci. Proto nám přece dal svět muže, přátele a rodinu, abychom je vždy mohly požádat o pomoc a nebyly na všechno samy. Věřím, že život se dá žít lehčeji.
Máte na to nějaky´ recept?
Hledání harmonie a lehkosti bytí je můj celoživotní projekt.
Jak se vám povedlo začít na sobě takto vědomě pracovat? Co bylo spouštěcím momentem?
V mém případě to byla před třemi lety diagnóza chronického vyčerpání, což je poměrně častá nemoc žen-manažerek… To je tak, když ze sebe dáváme všechno a naše těla na to nejsou stavěná.
Jak se na vás chronické vyčerpání projevilo?
Cítila jsem šílenou únavu a vyčerpání. A bylo úplně jedno, jestli byl pracovní den nebo víkend. Ta únava mě neopouštěla. A tehdy jsem si řekla: Dost! Velky´m štěstím bylo, že jsem si to dokázala přiznat včas a nezhroutila jsem se úplně.
Pracovala jste v té době třeba i o víkendech?
O víkendech jsem nepracovala nikdy, tohle mám nastavené od samého začátku. Můj problém je, že jsem nejvíc vy´konná, když jsem sama. Nedokázala jsem zkrátka najít balanc. Osm hodin denně jsem pracovala se svy´m ty´mem a fungovala pro něj, ale pak jsem ještě potřebovala další hodiny pro sebe, kdy jsem řešila plánování a velké strategické věci. Měla jsem sice fantasticky´ ty´m, ale během jednoho měsíce odešly tři kolegyně na mateřskou a najít za ně náhradu bylo velmi náročné. Ve vysokém vy´konu jsem byla pár měsíců a tělo řeklo dost.
Poslechla jste své tělo?
Ano, cítila jsem se opravdu totálně vyčerpaná, a když jsem to konzultovala se svy´m lékařem, tak mi chronické vyčerpání potvrdil. Vzala jsem si tenkrát poprvé v životě tříty´denní nemocenskou a trávila celé ty dny tím, že jsem ležela v parku pod stromem a jenom jsem si četla nebo jen tak byla a nedělala vůbec nic. Vyhledala jsem také terapeutku, která mě naučila lépe zvládat stres a řekla mi, že si každy´ den musím nekompromisně dopřávat vlastní malé okamžiky štěstí – třeba jen tím, že se na chvíli zastavím, jdu se na pár minut projít
nebo si dám nohy na parapet, koukám z okna a chvíli vypnu. Zkrátka když cítím, že je toho moc, tak zpomalím a vybalancuji to. Naštěstí jsem se z toho dostala bez následků.
Opravdu stačí pár minut denně k tomu, aby se tělo nahodilo zpátky a tzv. se vybalancovalo?
Ano, v práci naprosto. Stačí si zajít na oběd nebo prostě na chvíli vyjít z kanceláře, dívat se na slunce, na mraky a dy´chat čerstvy´ vzduch. Večer pak dodržuji svůj 15minutovy´ rituál, při kterém ležím v pozici obrácené mrtvoly, což je skutečná jógová pozice, a tělo se tak opravdu nahodí. Tento koncept vychází z regenerativní jógy a staví na něm i ajurvéda.
Co byste ještě poradila stejně vytíženy´m ženám?
Aby si našly svoje vlastní zdroje radosti a štěstí a dopřávaly si je každy´ den, to samé platí pro klid a odpočinek, jsou pro náš život stejně důležité jako voda a jídlo. Jedním z my´ch zdrojů jsou třeba procházky, často jdu z práce domů pěšky. Také mi funguje obyčejné zastavení se“ kdykoliv během dne a soustředění na své tělo, dy´chání a přítomny´ okamžik.
Ráda pry´ cestujete. Souvisí to s vaším rozhodnutím žít jinak, nebo jste vášnivou cestovatelkou odjakživa?
Mám to v sobě odjakživa. Ve škole mi šel ze všeho nejvíc zeměpis a dějepis, milovala jsem encyklopedie a chtěla jsem by´t archeoložkou. To sice nevyšlo, ale cestování je moje. Už v letadle vypínám racionální část mozku a celou dobu jsem nekompromisně offline, což by´vají většinou tři ty´dny. Mou nejoblíbenější destinací je zatím Thajsko a Srí Lanka, kde jsme si s kamarádkami před pár lety dopřály osmidenní pobyt v ajurvédsky´ch lázních, což byla prozatím jedna z nejlepších věcí, jakou jsem pro sebe mohla kdy udělat.
Nejste sice archeoložka, ovšem marketingová manažerka Marionnaud se také jeví jako práce snů...
To byl nejspíš nějaky´ kosmicky´ plán. Před lety, ještě jako studentka univerzity, jsem si koupila časopis, ve kterém byl moc hezky´ rozhovor s marketingovou ředitelkou Marionnaud. Pamatuji si, jak jsem se tenkrát zasnila, že přesně takovou práci bych chtěla dělat. No, a za 15 let se mi ten sen splnil.
A je to i ve skutečnosti práce snů?
Ano – a moje estetické já, které nemůže žít bez krásny´ch věcí, si v ní přijde na své. Reportovací a manažerská část mé profese je bezesporu tvrdy´ byznys, ale pak zase třeba půl dne sedím na prezentaci novinek nebo si hodinu zkouším nové rtěnky a parfémy a to je samozřejmě velmi příjemné. Je za tím také naprostá důvěra v produkty, které prodáváme, zvlášť když na sobě vidím, že „investiční kosmetika“, jak jí říkám, opravdu funguje.
Na jaké značky nedáte dopustit?
My´m favoritem je značka Sisley, to je ta moje investiční záležitost. Ale mám ráda také Chanel, Dior, Yves Saint Laurent… Pokud jde o vůně, tak v tomto ohledu jsem lehce konzervativní. Asi před rokem jsem po letech vyměnila Obsession od Calvin Klein za Chanel N°5 L’Eau, což je moje jarně-letní vůně. Tou zimní je Guerlain Shalimar Intense Souffle.
Máte ještě nějaky´ sen, ktery´ byste si chtěla splnit?
Mám jich spoustu, zejména osobních a cestovatelsky´ch.
Autor: Barbara Juzlová a Mirka Srdínková