22. září 2015
 | 
Viktorie je pětiletá dívenka. Viktorii jsme s manželem adoptovali hned druhý den po jejím narození.

Díky tomu se naše vztahy vytvářely zcela přirozeně. Od první chvíle, kdy jsem ji vzala do náruče, byla mojí dcerou a nikdy jsme, ani já ani ona, nepotřebovali překonávat žádná úskalí pramenící z potenciální citové deprivace v počátku Viktorčina života.  O tom, že je Viktorie adoptované dítě, jsme mluvili vždy zcela otevřeně, už proto, že Viktorie je Afroameričanka, a je tedy na první pohled zřejmé, že určité rozdíly tu jsou.

Asi ve třech letech začala poprvé „řešit“ barvu své pleti. Přesně se pamatuji, jak za mnou přišla a prohlásila:  „Já jsem černoušek, ty jsi bíloušek“. Zasmáli jsme se tomu, a já jsem jí její objev doplnila o informaci, že má neskutečnou výhodu, že se na rozdíl ode mne nemusí opalovat. Říkala jsem jí, jak jí budou všechny holky závidět, jak má krásnou pleť a jaká je exotická kráska. Od té doby se k tomu ráda vrací a často záměrně vyvolává dialog o opalování – tedy o tom, jaké má ona štěstí, že se nemusí opalovat, zatímco já jsem „bílá jako sýr feta“. Vždy se tomu hrozně smějeme a máme z toho legraci. Také označení „exotická kráska“ se jí líbí a často ho používá, aby se ujistila, že je stejně krásná jako ostatní holčičky.

Nyní je Viktorii pět let a je pravda, že si rozdílu barvy své pleti všímá. Nedávno jsme například jeli v autě, stáli jsme v koloně a Viktorka mi oznámila, že se na ní paní ve vedlejším autě dívá a mává ji. Sama to okomentovala slovy: „Asi se na mně dívá proto, že jsem černá“. Rozvinula jsem její myšlenku: „No jo, to víš, takhle hezkou holčičku jen tak často nevidí.“.

Musím přiznat, že mě překvapuje, že označuje svoji pleť za „černou“. Nikdy jsme tohle označení nepoužívali, naopak jí většinou opravuji, že není černá, ale krásně hnědá, nebo čokoládová. Každopádně otázka barvy pleti je u Viktorie v tomto věku na pořadu dne a já s manželem musíme být připraveni na její poznámky a otázky vždy pozitivně reagovat. Měla bych ještě dodat, že jsme až překvapeni z toho, jak pozitivní jsou reakce okolí – ať už známých a přátel, či neznámých lidí, které potkáváme na ulici.

Další oblíbenouzábavou Viktorie je divadelní scénka „Jak sis mě vybrala v porodnici“. Musím předstírat, že zvoní telefon, já ho zvedám a paní na druhém konci sluchátka mi oznamuje, že se v porodnici narodila krásná holčička a že se za ní mohu přijet podívat. Jedu tedy do porodnice a tam je spousta dětí, ale jedno z nich je úplně nejkrásnější – malá Viktorie. Říkám, že chci jedině tuhle holčičku, protože ta je ze všech nejnádhernější. Viktorie přitom hraje sebe samotnou jako malé miminko. Žvatlá, směje se na mě a natahuje ke mně ručičky. Nakonec ji vezmu do náruče a řeknu: „Ty jsi tak krásná holčička, mohla bych být tvoje maminka?“ Ona přikývne a přitulí se ke mně.

Před rokem se nám narodilo miminko. V době, kdy jsem byla těhotná, se měViktorie zeptala, zda byla taky u mě v bříšku. Vysvětlila jsem jí, že ne, že byla v bříšku u jiné paní, která se ale o ni nemohla starat, a tak jsem mohla přijít já a vybrat si ji v porodnici, za což jsem strašně vděčná. Ještě chvilku se na to vyptávala, ale zdá se, že ji tato odpověď prozatím uspokojila.

Aby takto šťastně končily všechny příběhy malých holčiček a kluků, o to usiluje v ČR Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti a rodiny“ – komplexní systémovou změnu zajišťování péče o rodiny a děti ohrožené sociálním vyloučením, sociálně vyloučené, nebo ty, na něž se zaměřuje sociálně-právní ochrana. Jednou z cest podpory je I informační kampaň “Právo na dětství”, která právě probíhá. Více o celé problematice dětstských práv, pěstounství a systemu péče o ohrožené děti najdete na www.pravonadetství.cz