25. října 2018
 | 
Foto: Archiv
Mám velký nos, ošklivé oči, křivá ústa, nepěkná prsa. Jsem ošklivá. Slyšíte od někoho ze svého okolí tyto věty?

Jestliže ano, zbystřete. Nemusí se totiž jednat jen o nějaký rozmar, ale o vážné onemocnění, tzv. dysmorfofobii, což je porucha charakterizovaná subjektivním pocitem ošklivosti, fyzickou vadou nebo znetvořením. O co vlastně jde?

Co je dysmorfofobie?

Dysmorfofobie je porucha, která nikdy člověka nesžírá sama. Jde vždy ruku v ruce s dalším onemocněním – nejčastěji s bulimií, anorexií, úzkostmi, depresí nebo sociální fobií. „Lidé, kteří trpí dysmorfofobií, si připadají velmi oškliví, a to kvůli fyzickým nedokonalostem, které však vidí pouze oni sami. Jejich okolí je většinou vnímá úplně normálně. Onemocněním v současnosti trpí kolem 2,5 % populace. Toto číslo se však podle dostupných studií neustále zvyšuje,“ komentuje Šárka Kučerová, psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove.

Co dysmorfofobii způsobuje?

Nespokojeností s vlastním tělem trpí až 60 % populace. Zejména v dospívání se zabýváme tím, jak vypadáme, co bychom na sobě vylepšili a co je na nás zajímavé nebo pěkné. Časem většinou pocity nespokojenosti samy odezní. My dospějeme a starosti ohledně našeho vzhledu vystřídají jiné. V případě dysmorfofobie ale pocity odporu k vlastnímu tělu nezmizí. Mění se v chronický problém a u některých případů mohou vyústit až v sebevraždu nebo naprosté odříznutí od společnosti a sociálního kontaktu. Velmi často si snaží nemocní ulevit pomocí plastických operací. To však nepomáhá. Dotyčný není po zákroku nikdy spokojen, ale vzápětí na sobě najde další chyby a nedokonalosti, které je třeba „opravit“.  Dostává se tak do začarovaného kruhu.