28. září 2015
 | 
Pro většinu dětí je nepředstavitelné žít jinak než ve vlastní rodině, i když třeba není kompletní. Jaké je to vyrůstat v dětském domově?

Bylo by dětem lépe v pěstounské péči? Dva různé názory dvou úspěšných mladých lidí vám pocity dětí bez vlastní rodiny pomohou přiblížit.

V rámci kampaně „Právo na dětství“

Odpovídá Veronika Kašáková, finalistka České Miss 2014, 16 let v dětském domově

Asi to má každý jinak, ale pro mne bylo vyrůstat v Dětském domově příjemné. To, co se odehrávalo před tím, bylo bolestivé a smutné, takže v dětském domově jsem se vlastně uklidnila a našla tam základní hodnoty, které člověk potřebuje. Jsem šťastná, že jsem tam žila 16 let, protože jen díky tomu tu jsem taková, jaká jsem.

Odpovídá Michal Dorď, člen výboru pro práva dítěte, 17 let v dětském domově

V dětském domově to bylo trochu jako na dětském táboře, i když tam byl mnohem striktnější režim a klima tam bylo také jiné. Na táboře také máte jistou míru svobody a daný program, ale děti mají vždy na konci tábora rodiče, kteří na ně čekají a příslib volnosti a svobody a lásky. Tak to ale prostě v dětském domově nefunguje.Tam je od rána do večera nějaký program a minimum volnosti. Až do konce svého pobytu jsem měl rozporuplné pocity, protože, ač můj dětský domov byl jeden z těch lepších, jsem se cítil velmi nesvobodně. Na návštěvách u rodičů, tedy v rodině, které probíhaly tak jednou dvakrát do roka, jsem se cítil jinak. Lépe. Děti prostě patří do rodiny, ať už vlastní nebo alespoň náhradní.

O možnostech péče mimo biologickou rodinu je vždy nutné rozhodovat s ohledem na nejlepší zájem dítěte a jeho práva!

Více informací o dětských právech, péči o ohrožené děti a pěstounství najdeš na www.pravonadetstvi.cz.